Melancholické drama o osamělém Američanovi se šikovnýma rukama... Ne, nejde o autoerotický portrét o američanovi, který si spletl lubrikační gel s lepidlem. Po delší době jsem se dostal ke shlédnutí hned několika filmů a až Američan mě donutil něco napsat. A-Team minulý týden pobavil, Faster trošku překvapil, trošku zklamal a Američan překvapil hodně. Ani ne tak kvalitou, jako pojetím celého filmu. John (Goerge Clooney) v tomhle komorním dramatu, odehrávajícím se v italském maloměstečku, ztvárnil unaveného a osamoceného profíka ve výrobě zbraní na zákázku, po kterém pasou neznámí "Švédi" (ne, Dolpha Lundgrenů zde nečekejte) a který plní svůj obvyklý "last job", který postupem času přejde od "common job" do fáze "final job". Z obvykle matoucího traileru, který jsem před nedávnem viděl, jsem nabyl dojmu, že půjde o trošku akčnější příběh o stárnoucím nájemném vrahovi. Tvůrci (řežie: Anton Corbijn, který doposud točil zejména hudební dokumenty) se ale překvapivě vydali cestou velmi pozvolně vyprávěného příběhu, sáhodlouhých záběrů, minimalistických přestřelek a dialogů a nepočetného ansáblu herců - těch by jste napočítali na prstech jedné ruky, což ovšem není na škodu, a celkový děj příběhu by šel také popsat zrhuba jedním rozvinutým souvětím.
Film není klasickou kriminálkou v dnešním pojetí - hodně připomíná francouzské filmy o osamělých vlcích z přelomu 70. a 80. let, ostatně jde o francouzsko-kanadskou koprodukci. Spíše, než akce samotná, je efektní budování atmosféry, která ji předchází. Bohužel, někdy divák doufá, že se něco buduje a výsledek je odvát do ztracena stejně rychle jako bublinky zvětralé koly. Mnoho scén je tu opravdu pouze pro zvýraznění oné osamělosti, prázdnoty života hlavní postavy a zřejmě k poskytnutí času na přemýšlení, co bude dál. To je ovšem škoda, protože některé pasáže přecházejí spíše v nudu a k přemýšlení není moc námětů. Kdo jsou švédové, nad tím si můžete lámat hlavu jak chcete, vysvětleno ani naznačeno vám to nebude, stejně tak jako pro koho vlastně Jack/Edward/pan Motýlek (Clooney) pracuje. To prostě není podstatné. Podstatné je, že vás režisér bude celý film tak trochu trápit, stejně jako osud trápí Johna a chce se po nás, aby jsme se s Johnem sžili a během filmu upírali stále větší naděje k vidině lepšího konce a nového začátku.
Co na filmu potěšilo, byl herecký výkon Clooneyho - z jeho tváře byl dobře čitelný strach, únava z osamoceného stylu života, později nerozhodnost, zamilovanost i jistý profesionální odstup, který si snažil zachovat. Místy jsem ale váhal, jestli tak prkeně běhá i ve skutečnosti, nebo to měla být součást role. Kamera byla konečně jednou velmi klidná a příjemná. Hudba byla tím hlavním partnerem v budování atmosféry, někdy zcela zkličující, místy napínavá a dravější než tlukot srdce ve vysoce adrenalinových obrátkách. Trošku zamrzelo, že z celkového ladění filmu byl velmi odhadnutelný konec, který připomněl klasiku Carlitova cesta.
Nebudu vám tvrdit, že jde o výjimečný příběh či drama, podobných filmů je k nalezení dost, prostě jsem se zase jednou rozepsal, protože tenhle film mě mile překvapil, celou dobu mě držel v napětí "v čem bude ten háček a co se posere" a odpustím mu i trošku chudší scénář. Na opakované podívání to ale nebude... chce to pro něj najít těch správných 105 minut nálady aby jste si ho užili tak jak bylo zamýšleno. Znovu na něm pak ale nebude co objevovat...
Příspěvky
